Základní škola Vsetín, Sychrov 97 a spisovatelka Šárka Junková

vyhlašují tradiční celostátní soutěž pro mladé čtenáře

KNIHA JE KAMARÁD...

TUTO SI PŘEČTI

Kategorie: KNIHA JE KAMARÁD... TUTO SI PŘEČTI!

Jakýmkoliv způsobem doporuč knihu svým kamarádům (textem, obsahem, anotací, lákavou ukázkou zpracovanou vlastními slovy, ilustrací, popřípadě kombinací ilustrace a textu), musí být zřejmé jakou knihu doporučuješ (název), kdo je jejím autorem, vhodné je doplnit  i další informace, například vydavatele, ilustrátora knihy atd…
Rozměr práce min. A4, písmo vol větší.

Kategorie: SLOGANY O KNIHÁCH A ČTENÍ

Zpracuj krátký   text(ík), které vystihuje tvůj vztah ke knize a čtení

př. „Kniha je kamarád, čtu si ji rád“, „Kdo si čte –nezlobí“ ...
odkazy na další slogany pro inspiraci- zde !

Pravidla účasti:

Zapojit se může každý, koho nápad zaujal.

Očekáváme zejména příspěvky žáků mateřských, základních a středních škol.

Hlavním smyslem je vzájemně se upozornit na zajímavé knihy a pohrát si s myšlenkou na radostné čtení.

Práce dodejte do ZŠ Vsetín, Sychrov (adresa: Sychrov 97, 755 01 Vsetín)
do 15.3.2011 nebo mejlem na adresu: JunkovaSar(zavináč)seznam.cz, přijímáme všechny práce i v e-podobě

Každá práce má být označena jménem autora, adresou, e-mailem a věkem autora,  popř. školou a třídou.

Příspěvky budou zveřejněny na internetu a nabídnuty tisku.

OMLOUVÁME SE, ALE NENÍ V NAŠICH MOŽNOSTECH PRÁCE VRACET !!
v omezeném počtu případů bychom tak učinili,
pokud si zašlete v zásilce  známky na zpětný dopis-balíček,
chápeme, že některé práce byste si chtěli vystavit ve své škole nebo knihovně,
protože jsou opravdu skvělé... slibujeme ale, že ani u nás nezapadají prachem.
Budeme propagovat doporučenou četbu Vašich dětí i Vaši práci, za kterou velmi děkujeme!!

Bohoušek & spol.

Táta mi doporučil knihu Bohoušek & spol., kterou napsal spisovatel Vojtěch Steklač a ilustroval Adolf Born.

 Kniha je o čtyřech klucích, kteří spolu kamarádí a o tom, jak unesou třídního génia Bohouška. Kluci spolu prožijí mnoho dobrodružství na útěku před rodiči.

Doporučuji koupit, protože se budete válet smíchy po podlaze!!!

Vít Láska           11 let         5.třída

 Soukromá ZŠ Lesná, Janouškova 2, Brno 613 00

KLUB TYGRŮ

HLAS ZE ZÁHROBÍ

Napsal: Thomas Brezina

Ilustrovala: Naomi Fearnová

Přeložila: Dagmar Steidlová

V roce 2010 vydalo nakladatelství FRAGMENT.

O knize:

Hlavní hrdinové: Patrik, Biggi (Birgit), Luk (Lukáš)

Stručný obsah:

Jednoho dne byl Klub Tygrů ve škole a zrovna se učili matiku. Děti Patrik Biggi a Luk se v hodině bavily, a tak je učitel Bek rozsadil. Biggi si šla sednout místo Petry do poslední lavice. Po chvíli na ní něco začlo mluvit. Nějaký hlas. Říkal, že Biggi je jeho mstitelka atd. Biggi z toho šílela a učitel Bek jí zase napomenul. O přestávce šla Biggi do bufetu, kde obsluhoval školníkův syn a po cestě svým kamarádům vše řekla. Ti ji to nevěřili. Další hodinu se dělo to stejné. Biggi šla za paní ředitelkou. Té vše řekla. Ta jí to věřila a řekla jí, že v noci mohou jejich třídu prozkoumat.

O přestávce Klub Tygrů šel se poradit do šatny, ale pochvíli zjistili, že je někdo špehuje.

Toho, kdo je sledoval, nechytili. Mysleli si, že je to Petra a tak za ní Patrik večer zašel, ale nic nezjistil. Potom šel Patrik ke škole, kde se sešel s Biggi a Lukem. Spolu šli do své třídy.

Tam se najednou objevila na tabuli zelená hlava. Ta na ně začala řvat, ať přestanou pátrat jinak uvidí.

Najednou tam přišel školník a ptal se, co se tam děje. Když Klub Tygrů šel domů, potkali Borise.

Pronásledovali ho. Šel ke staré továrně. Borisovi vypadla nějaká karta. Z té karty se Klub Tygrů dočetl heslo k továrně. Klub Tygrů šel za Borisovou maminko, protože paní ředitelka Biggi řekla, že Boris si píše nějaký tajný deník, že prý od ducha dostává domácí úkoly.

Maminka Borise dětem deník rádo půjčila. Luk si pár stránek okopíroval. Když šel Luk domů, někdo ho přepadl a ukradl mu jeho tašku. Patrikovi doma strašilo a u Biggi byl nějaký opravář a rozbil jí světlo.

Musel to být někdo ze školy, protože Biggi našla šroubovák s logem školy. Druhý den Klub Tygrů zjistil, že jim někdo do třídy zabudoval dataprojektor, zvukovou sprchu a repráky. To vysvětlovalo zelenou hlavu, řev hlavy a hlas, který mluvil na Biggi. Odpoledne se Patrik dostal do továrny.

Našel tam Lukovu tašku a Borise. Další den někdo obvedl Patrika do továrny. Luk s Biggi ho odtam chtěli vysvobodit, ale napadli je dva motorkáři. Nakonec se zjistilo, že za všechno může syn pana školníka.

Jak se četla???

Knížka se četla velmi dobře. Je napínavá, dobrodružná a zábavná. Doporučil bych ji každému kamarádovi.

Michal Netolický, nar. 22.7.1999, 6.ročník

ZŠ Brno, Horácké nám. 13, 621 00 Brno

V Újezdech 10
Brno - Medlánky
621 00

Hádanka ukrytého pokladu:
Enid,,Blytonová
        Nick ,Katie a Laura jedou o prázdninách k babičce a dědovi.Když zjistí,že mají Greylingovi dům prodat a už nemají peníze ,pokusí se najít poklad Greylingů.Když jdou do lesa narazí na řeku a jdou podél ní.Nakonec dojdou až k malému jezírku a Russet (to je pes) objeví základy domu.Dojdou pro sekyru a Nick začne sekat kolem domu plevel.Po chvíli sekání se před nimi tyčil malý domek a vejdou dovnitř.Když chce Nick zatopit v krbu začne to čoudit a v komíně najde krabičku.Když ji otevřel nic v ní nenašel a Katie zjistila ,že má falešné dno.A najde mapu.
        Když jdou do kůlny svých prarodičů zastaví je kupec jejich domu Pan Hamoun Hampton a zeptá se jich:,,Co to držíte v ruce?"Museli mu to ukázat,ale ukázali jen jednu stranu mapy.Potom si tu mapu půjčil a okopíroval si ji.Ale to už  Nick ,Katie a Laura hledají poklad.Podle mapy mají najít čtyři prudké zatáčky, Katie zjistí ,že je to řeka.Jdou a uviděli dva stromy ,ale měli najít tři stromy.Všichni si potom všimnou ,že třetí je zkácený.
        Našli kopec a na něm kapli, která už byla hodně zbořená.Ale ještě měli najít schody ,ale v tom se Nick podíval na hodinky a řekl ,že přijdou pozdě na oběd.A bylo tomu tak babička s dědou se zlobili a zakázali jim jít dnes ven.
        V tu chvíli  Pan Hamoun Hampton hledá taky poklad a zkouší přemluvit svou ženu aby odlákala pozornost dětí a pozvala je na piknik ,ale děti nemůžou.I kdyby mohli nešli by věděli o co Panu Hamounovi jde, ale přesto  o půlnoci utekli a hledali poklad Greylingů.Našli schody ,které byli v podzemí a chodili chodbami.Po všem tom hldání poklad našli a utíkali s pokladem k výchdu.Ale uslyšeli hlas Pana Hamouna a utíkali od něj i od výchdu.Ale nakonec našli i jiný východ.Utíkali pryč od kaple a zazvonili na Taylorovi,kteří byli jejich sousedé.Schovali poklad v jejich chlívku a přespali u nich.Ráno vzali poklad a Taylorovi je odvezli ke Greylingům.Babička s dědou si dělali starosti ,když děti nebyli v posteli.Když přijeli babička s dědou se na ně nezlobili a byli rádi ,že jsou na živu.Ale najednou k nim přijde Pam Hamoun a začne vyprávět nepravdivé historky o dětech ,ale nikdo mu nevěřil.Protože sídlo Greylingů bylo zachráněno díky velkému pokladu.Greylingovské sídlo patřila, patří a patřit bude jen Greylingům:)

Tereza Roháčková, 12 let, žákyně 7.ročníku

Renčova 9, 621 00 Brno

ZŠ Brno, Horácké nám. 13

Roman Schubert, Hrabová 87, 12 let,  Základní škola a mateřská škola Dubicko,7. třída

John Boyne: Chlapec v pruhovaném pyžamu

"Jsou tam u vám ještě nějací jiní kluci?"

"Stovky."

"Stovky? To je ale nespravedlivé! Tady, kde jsem já, na téhle straně plotu, není nikdo, s kým bych si mohl hrát. Vůbec nikdo."

Dávno jsem o této knize chtěla něco napsat. Měla jsem ji několikrát půjčenou z knihovny, ale nikdy jsem se k tomu nedostala. Ale možná je to tak lepší. Teď už si sice nepamatuji každý detail, ale píšu s jakýmsi odstupem. Tedy ne o ději (možná jenom trošku a v hrubých rysech), ale o dojmu, který ve mně z knihy zůstal. A to je myslím to nejdůležitější - to, co ve vás zůstane.

Existuje nepřeberné množství knih o druhé světové válce. Všechny popisují její hrůzy (protože co také na válce popisovat), každá však jiným způsobem. A z této knihy běhá mráz po zádech. Ne z událostí, ne z děje, ne z fakt. Ze způsobu, jakým jsou napsána.

Bruno, devítiletý chlapec, netuší nic o koncentračních táborech, o tom, jak je to s Židy (a kdo to vlastně Židé jsou). Nemyslí, že na německých vojácích je něco špatného, protože jeho otec je jedním z nich - a jeho otec je přece dobrý člověk. A když se z pohodlného berlínského domu musí kvůli otcově práci přestěhovat někam daleko, kde to vůbec není tak hezké jako v Berlíně a kde navíc nemá žádné kamarády, ani trochu se mu to nelíbí. A ještě ke všemu ten ošklivý vysoký plot vedle jejich nového domu. A nikdo mu nechce říct, co se tam děje. A proč lidé z jeho strany plotu smí na tu druhou, ale naopak to nejde.

Bruno žije během druhé světové války. Z oken se dívá na koncentrační tábor, kde denně umírají lidé. Lépe řečeno Židé. (Slovy jeho otce: "To nejsou lidé.") Jeho otec je německým vojákem s jednou z nejvyšších hodností. On si ale neuvědomuje, že je něco špatně. Neví, uprostřed jakých hrůz žije. Neví, že jeho otec je vlastně vrah. Neví, v jak otřesných podmínkách žijí ti lidé za plotem. Neví, kolik lidí už zemřelo a ještě zemře kvůli tomu pánovi, který u nich byl jednou na večeři.

Jeho starosti jsou jiné. Trápí ho, že se musel odstěhovat z krásného a velkého berlínského domu. Že si nemůže hrát s kamarády, které v Berlíně měl. Závidí lidem na druhé straně plotu, že je jich tam tolik. Že si mají s kým hrát.

Právě jeho nevědomost je na celé knize to "nejhorší". Jeho dětský pohled, jeho otázky, na které se mu nedostává odpovědi. A je to také jeho nevědomost (spolu se zvědavostí, touhou po dobrodružství a možná také dobrým srdcem), která mu nakonec ukáže realitu. Realitu, s kterou se ale nestihne vypořádat. Realitu, které okamžitě podlehne.

Při čtení prvních řádek by si někdo, kdo o ní nikdy neslyšel, nejspíš říkal, že narazil na nějakou knížku pro děti. Pokud ale bude ve čtení pokračovat, brzy narazí na úseky podobné tomu, který je citován na začátku článku. Pak jistě pochopí, že o dětskou knížku se v žádném případě nejedná.

Nevím, jestli se vám kniha líbit bude nebo ne - to závisí na vašem vkusu. Jedno vám ale slíbit můžu - něco ve vás zanechá. A pár dní ji nejspíš nebudete moct pustit z hlavy.

KNIHA JE KAMARÁD… TUTO SI PŘEČTI.

Jméno: Adriana Vašíčková

Věk:14 let

Třída: 8

Škola: Základní a Mateřská škola Hazlov 119

Jméno knihy: Hostitel                                          

Spisovatel: Stephanie Mayerová

Rok vydání: 2010

Tuto knihu bych moc ráda doporučila všem,kteří mají rádi fantastické knihy. Tato kniha vypráví o neviditelných duší ,kteří osidlují planety a napadnou i Zemi.

Pár lidí se ubrání a k nim patří i Melanie dokud jí nedostanou a neimplantují ji ‚,Poutnici‘‘ do hlavy. Duši říkali Poutnice, protože putovala po planetách a Země byla asi devátá kde byla. Když jí implantovali do hlavy,tak Melanie nezmizela. Tato kniha je plná emocí,zamilovanosti,starosti. Vanda ( tak jí pojmenovali lidé v jeskyni aby jí nemuseli říkat Poutnice ) nakonec zjistila,že je ráda člověkem, ale už jí nebaví parazitovat lidi. Jela na výpravu do města, kde ukradla mrazící boxy a věci na operaci. Vandu z hlavy vyndají,dají jí do mrazícího boxu a tak jí poslali do meziplanetárního prostoru. Když se Vanda vrátila zjistila,že je v cizím těle,ale je člověk. Udělala to pro ní Melanie,protože o ní nechtěli přijít.

Hodnocení: Tuto knihu moc doporučuji,protože byla úžasné napsaná. Jednou se cítíte šťastny a jednou smutni. Hlavně to doporučuji všem,kteří mají rádi fantastické knihy.

KNIHA, NEJLEPŠÍ PŘÍTEL ČLOVĚKA

 Žil byl malý chlapeček a ten nosil jméno Toni. Žil v jedné velmi chudé zemi, kde lidé byli tuze hloupí. Byli hloupí, protože byli chudí a nikdy nechodili do školy. Ale byli šťastní. Nic jim nechybělo. Ale Toni netoužil být jako oni. Trápilo ho, že nezná odpovědi na mnoho otázek. Chtěl vědět, proč je země kulatá, chtěl znát jména všech zvířat, jež potkával v přírodě.

Odpovědi hledal doma i venku, ale nikde je nenalézal.

            Jednou z rána ho maminka poslala pást kozy. Dala mu s sebou krajáček mléka a krajíc chleba. Toni se posadil do stínu vzrostlé borovice a pozoroval kozy. Když hodiny místního kostela odbily poledne, poobědval chlapec a únavou usnul. A měl sen. Byl to zvláštní sen. Přišla k němu jedna stará žena a dala Tonimu jemu neznámou věc. Byla to kniha.

„V této knize najdeš odpovědi na všechny své otázky,“ vysvětlila spícímu chlapci. A zmizela. Když se Toni probudil, opravdu dřímal v rukou knihu z onoho snu. Zaradoval se. Konečně už nebude hledat odpovědi marně.

            Od té doby se už Toni netrápil. Pomalu se učil číst a za nedlouho už přečetl i ta nejtěžší slova. Četl všude-na pastvě s kozami, před spaním, u oběda. Lidé se mu za to smáli. Toni si jich ale nevšímal. Už nebyl tak hloupý. Díky knize znal spoustu věcí. Začal lidi poučovat. Nejdříve učil ostatní děti. Ty zjistily, že svět je vlastně hrozně napínavý a že v sobě skrývá spoustu zapeklitých otázek. Začaly poučovat své rodiče. Ti své děti se zájmem poslouchali a začali i oni toužit po knize. Nikdo se už Tonimu nesmál. Pochopili, že díky četbě knihy se z hlupáka stane chytrý vzdělaný člověk. Zanedlouho každý v zemi vlastnil knihu. Byla to pro ně ta nejúžasnější věc, kterou kdy měli. Z dříve hloupých obyčejných lidí se stali lékaři, právníci či starostové. Z malého Toniho vyrostl pan učitel. Zřídil ve městě, kde vyrůstal, školu a učil děti svým vědomostem. Po nějaké době se stalo ministrem školství a postaral se o to, aby vyrostla škola ve všech městech té země.

            A tak od těch dob ta zem už nebyla chudá. Lidé se v ní vzdělávají dodnes a na knihu nedají dopustit.

     Ludmila Přikrylová

Puntíkáři

Pachatelé dobrých skutků

Autor knihy: Miloš Kratochvíl

Ilustrace: Milan Starý

Vydavatel: Mladá fronta

Rok vydání: Praha 2009

 
-------------------------------------------------------------------

 
Dvě hlavní postavy v knížce Puntíkáři jsou Filip Fialka a Michal Souček, nerozluční kamarádi, kteří  chtějí konat dobré skutky. Ale vždycky se z toho vylíhne nějaká lumpárna.

 
Například, když šli do školy, uviděl Filip na ulici třepajícího se psa . Bylo mu ho líto

tak ho vzal  domů. Cpal ho vším co mu přišlo výživné, jak říká Filip, tak mu tloustl před očima. No ale pes pozvracel celý byt.

Do toho přišla paní Fialková  domů: „Filipe, co tady děláš, už máš být dávno ve škole.“ V tom uviděla zvratky a podívala se na třepajícího se psa a hrůzou řekla, že jestli ještě někdy někomu zaštěká tak leda v nebi andělíčkům.

Odvezli ho k veterináři, aby mu píchl injekci na uspání a ulehčil mu tak odchod do psího nebe. Pes ale byl pana ředitele Sojky. Sojka okamžitě přijel a seřval Filipa, že snad chtěl jeho psa otrávit.

Filda se bránil, že psa chránil a nechtěl mu ublížit. Ale ředitel Sojka vytáhl notýsek a Filipa si zapsal.

 
Michal Souček a Filip Fialka jsou kamarádi na život a na smrt. Mají dobré srdce,a tak když mají pocit, že někdo v jejich okolí potřebuje pomoc, vrhají se do  toho po hlavě. Bohužel, každá jejich snaha se vždycky nějak zvrtne, a proto místo pochval sbírají Michal s Fildou spíše černé puntíky.

 
A proč puntíky a proč Puntíkáři?

No proto, že ve škole za nevhodné chování žáci dostávají černý puntík do notýsku ředitele Sojky.

A kluci Filip a Michal jsou, ač nechtějí sběratelé černých puntíků, tedy Puntíkáři.

 
Šimon Varaus, 10 let, V.ročník, ZŠ Brno, Horácké nám. 13, 621 00 Brno

Bří Křičků 38, 621 00 Brno

-Ty jsi to ještě nečetl? Tak poslouchej!

Vím, že se Ti to může zdát divné, v dnešní době, ale mám nutkání Ti a nejlépe i všem ostatním něco povědět o téhle knize. Záměrně Ti název i autora prozradím až na konci, tedy pokud na to do té doby nepřijdeš sám. Mí vrstevníci v dnešní době bohužel moc nečtou. Knihu nahrazují počítače, Wii a jiné vymoženosti. Což mi přijde jako strašná škoda, protože svět knihy se prostě nedá ničím jiným nahradit! Takže doufám, že se Ti tahle kniha bude líbit. Není to už žádná pohádka a není to ani červená knihovna. Myslím, že tahle kniha musí vtáhnout do děje úplně každého!

Jedná se o sci-fi, které je napsané tak, že při četbě ti to jako sci-fi ani připadat nebude. Lehce se Ti pokusím nastínit děj, ale opravdu jen lehce, abych Ti neprozradila moc. Chci totiž aby sis potom knihu přečet. Když Tě zaujme.

Dříve Severní Amerika, ale dnes? Dnes se tu rozléhá země Panem s hlavním městem Kapitol. Jediné místo v S. Americe na které se kouká hezky. K Panemu sice přiléhá ještě dalších  dvanáct krajů, které jsou některé méně a některé více nuceně ovládány právě z Kapitolu. Ovšem tady se už o blahobytu mluvit nedá. Poslušnost si Panem získává i každoročním kláním. Ukrutným bojem, ze kterého vyjde pouze jeden vítěz. Jsou to Hladové Hry. Každý rok jsou do tzv. osudí dány lístečky se jmény všech dětí od 12 do 18 let. Dva jsou poté vylosovány. Jeden hoch a jedna dívka za každý kraj. Šestnáctiletá Katniss bohužel bydlí v jednom z nejchudších krajů. Otec jí před časem tragicky zemřel, a tak se musí  starat o svou nemocnou matku a mladší sestru. Položila by za ně život. A něco takového také udělá. V slavný den slosování jsou všichni lidé nahnáni na náměstí. Katniss ví, že ona má v osudí lístečků hodně, (v knize se dozvíš proč) i přesto se neobává, že by mohla být vylosována. Své sestře by však nikdy nedovolila počet jejích lístečku zvýšit, byť jen o jeden. Jenže osud to chtěl takhle. Z osudí je vylosována Katnissina sestra. Katniss bez rozmyšlení využívá svého jediného práva. Jediného způsobu jak sestru zachránit od jinak jisté smrti v Aréně. Přihlašuje se jako dobrovolník za svou sestru. Jde do Arény Smrti dobrovolně. Jednala bez rozmyšlení, avšak čin se již nadá vrátit zpět. Katniss je teď vydána na milost ostatním soutěžícím. Spolu s Katniss je vylosován, za jejich kraj samozřejmě také chlapec. Nenápadný.

Avšak v příběhu bude hrát ještě velkou roli.

Víc Ti z obsahu neprozradím, ale něco Ti ještě řeknu. I když tato kniha nepatří k těm, jejichž počet stran se zastaví na dvoumístném čísle, čte se sama. Teď mluvím nejen z vlastní zkušenosti. Vím, že i tací lidé, kteří jak oni sami říkají přečetli naposledy slabikář, jsou schopni přečíst knížku tzv. na jeden nádech.

V knížce Tě kromě velkých společenských rozdílu, zaujme také možná budoucnost. Charakteristika některých postav, na které v příběhu narazíš. Možná to bude akčnost knihy, nebo to jak důvěrně Ti budou osudy lidí připadat. Starší si jistě všimnout určité autokracie až diktátorství. Mladší zaujmou některé popisy věcí z budoucnosti. Mě asi na knize nejvíce zaujal lidský příběh dvou hrdinů. Za sebe můžu říct, že se velmi těším až si přečtu pokračování.

Jistě už víte, že mě kniha připadala docela jednoduše senzační, úžasná a jedinečná. I když jde o jeden ze světových bestsellerů, doporučila mi ho moje třídní učitelka a musím říct, že mě tím překvapila. Kniha je opravdu vhodná pro velké spektrum lidí. Od dětí až po dospělé.

Myslím, že nastal čas, abych prozradila název a autorku knihy. Ano je to žena. Už jsem Tě napínala dost takže. Celou dobu tu mluvíme o knize: Hunger Games – Aréna Smrti od spisovatelky: Suzanne Collins. Tak co? Přečteš si ji? Já vřele doufám, že ano. A taky doufám, že neskončíš jen u téhle, protože na světě je daleko víc knih, co si zaslouží naši pozornost. Takže až zase jednou půjdeš ven, měj oči otevřené. Třeba pak něco doporučíš Ty mně! A na to už se těším! Takže Ahoj u knihy!

 zaslala: Jana Ženíšková, 15 let, Ejpovice

Slogany a veršíky žáků 5. třídy

Soukromé základní školy Lesná, s.r.o.

Janouškova 2, Brno 613 00

Petr: Kniha je můj kamarád, hodně času s ní strávím rád.

Adam: Knihu čtu si velmi rád, v příbězích si můžu hrát.

Kuba: Hltám knihu za běhu, za sedu i za lehu. Hltám knihu neustále, všichni říkaj, jen tak dále.

Filip: Číst si, to je skvělé, prožitky jsou velkolepé.

Marek: Čtu si knihu moc a rád.

Tomáš: Když se kniha podaří, poděkujte tiskaři.

Když se mozek unaví, kniha vám ho uzdraví.

Jana: Proč film? Mám knihu.

Daniela: Každý správný školák ví, že ho kniha pobaví.

Markéta: Tiskařík vám nese knížku, přečtěte ji svému bříšku.

Kristýna: Čtu a čtu a čtu a .... je to paráda.

Vítek: Kniha probudí fantazii, film NE!

Oliver: Každý spisovatel píše rád, když se knihy hltají.

Nicole: Knížka byla pěkná, svěží, boží, prostě super zboží.

Štěpán: Čtení mě vždy pobaví, osvěží a prověří.

Kontaktní osoba: Mgr. Miroslava Padalíková,
odkaz na stránky školy: http://www.szslesna.cz/